pondělí 6. dubna 2009

Květná neděle

Vítání jara?

Pro mě starého botanika zřejmě není vhodnějšího církevního svátku. Průvod s palmovými ratolestmi - u nás s proutky jívy, vždyť tehdy staří Čechové vítali Kristův příjezd kočičkami, palmy tu nějak nebyly – a dokonce přímo svěcení těch větviček, jaké jiné rostliny se světí? A samotný název Květná neděle.

Nabízí se připomínka římské bohyně Flóry nebo ještě spíš řecké Persefoné. Ta právě zjara opouští své zakletí v Hádu, neviditelném podsvětí, a vystupuje nad zem jako květiny. Nabízí se tarotová trojka, přívětivá vláda Císařovny, zvlášť dnes, kdy slunce svítilo, ptáci zpívali, země voněla, všechno bylo svěží, čisté, nové.

A člověk si říká, že by to tak mohlo zůstat. Staré a přežilé nechť je zapomenuto, Pán vjíždí do svého města vítán zástupy, všechno se v dobré obrátilo, můžeme skončit rozsáhlým davovým happyendem.

Jenže víme, že to tak není. Naděje davů jsou klamné, jejich vystřízlivění odpovídá rychlosti, jakou se nadchly. Vlastně – to naše naděje jsou klamné, nás čeká vystřízlivění. Ratolesti, které držíme v rukou, ratolesti, jimiž jsme, ztratily spojení s životodárným kmenem. Stonek a listy vytryskly vzhůru a vyprázdnily tak vlastní obsah.

Obrat k jaru musí být nesnadnější, náročnější. Nový život nevyraší jen tak z loňských pupenů; musí projít cestou, která se zdá být uzavřena. Od Persefoné k její matce Déméter: řeč o zrnu, které, nezemře-li, nevydá plodu.

Co se dělo s poházenými ratolestmi pár dní poté, pod křížem? Odvál je vítr, zaschlé, zkroucené a zapomenuté? Zůstal kmen, vlastně zkřížené kmeny dva; i ony už suché, chrastící, nesoucí vpravdě nevšední plod, plod kříže.

A teprve potom se objeví zahradník, teprve potom – možná – vyraší proutek neusychající.

Zatím je Květná neděle večer, v Praze zástupy vítaly jiného mocného krále a slunečný den ukončila nečekaná jarní bouřka.

Za zvuku hromů vstupujeme do Svatého týdne.

P.S. (6.4., 0.48) Po půlnoční cestě mlhavou dusnou měsíčnou nocí už nejsem tak přísný: větve a proutí mě provázely na každém kroku a přese všechno mají svou cenu. Proč si zužovat hyletické možnosti eremiální vypjatostí? Není Květná neděle legitimní možností, jak udělat jaro? Z téhle perspektivy jsou naděje jásajícího davu docela opodstatněné.

2 komentáře:

  1. Květné neděle a obamálních davů jsem si nepovšimnul :-)
    Obávám se, že tolik nadějí vkládaných v drobného muže nemůže skončit jinak, než disturbancí. Rád bych se mýlil.

    OdpovědětVymazat
  2. Disturbance nastane v pátek; jsou to naše naděje, které ho křižují?

    Pomalu vzniká nové sloveso: obámat se.

    OdpovědětVymazat