Existuje čistě odborná diskuse?

Proč (ne)kácet na Šumavě

Na netu se objevila jedna z mnoha dílčích zpráv, týkajících se sporu o kůrovce na Šumavě (tady). Ne že by byla něčím výrazně objevná, ale inspirovala mě k několika poznámkám.

Stručně řečeno vítězí názor NEKÁCET, podporovaný podle článku ministerstvem, vedením národního parku, Hnutím Duha a neurčenou skupinou vědců, za něž je citován prof. Karel Prach. Proti se staví kraj v čele s hejtmanem Zimolou, Svaz obcí NP Šumava nebo někteří senátoři. Odvolávají se na studii Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze. V diskusi registrovaných užitelů převažují zastánci kácení, v hlasování čtenářů vedou cca 77:23.

Uvažuju, čím je vlastně ovlivněn můj postoj v té věci. Ačkoliv jsem biologii vystudoval, necítím se kompetentní k odborné argumentaci. Moje motivace je víceméně iracionální.

Tak zaprvé: prof. Pracha znám osobně, mnohokrát jsem s ním byl v terénu, je mi sympatický. Dál za tím okamžitě čichám spor odborné obce botanické vůči lesákům - a v tom nejsem nezaujatý. Něco taky přece jen o dlouhodobém vývoji ekosystémů vím a něco si o vývoji krajiny myslím, byť to nestačí na seriózní argumentaci. Pak za tím vidím sklon politiků (kteří jsou většinově nezajímaví) mluvit do věcí mně blízkých. Za kácením cítím různé těžařské zájmy, inženýrský vztah k přírodě a užívání techniky, kterou prostě nemám rád. Odvolávat se na ohrožení "čtyřista let starých stromů" mi zavání demagogií. Nekácení je mi intuitivně blízké i tím, že mi připomíná moje oblíbené nedělání, Gelassenheit, theória, wu-wej. A hlavně už jsem podobných diskusí zažil víc a z podobných důvodů jsem se už mnohokrát rozhodl takto.

No dobře. Pak ale musím přiznat druhé straně právo na podobně iracionální důvody: mají jiné známé, nelíbí se jim rozcuchaní vousáči, ale okravatění manažerové, nemají rádi nepořádek, chtějí aktivně zasahovat jako dobří hospodáři ...

Až potud je to věc názoru, věc demokratického hlasování - a tu jsem zkrátka v menšině, patřím k minoritě téměř náboženské, to vím dávno, svět je pro mě divnej. Ale pak zazní v diskusi názor, že "o takto závažných věcech by měli rozhodovat odborníci. Pracovníci lesnické a dřevařské fakulty jsou rozhodně většími odborníky než pan Bursík a jeho ministerstvo, ve kterém mají dnes zcela jiné zájmy než je záchrana Šumavy." A tu váhám. Mohl bych přece tenhle argument otočit: pracovníci Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity jsou rozhodně většími odborníky než místní starostové a senátoři, kteří mají dnes zcela jiné zájmy než ...

Aneb: kdo rozhodne, kdo je odborníkem na svém místě, když jsou tu různé protichůdné skupiny odborníků?

Chybí tu přiznání, že věda sama má pluralitní povahu. Že k ní patří různost hledisek, postupů, motivací ... a v radikálním pojetí i různost teorií, různost "vědeckých pravd". A že nakonec je odpovědnost zase na lidech, kteří z mnoha rozumových i intuitivních důvodů volí ten nebo onen odborný přístup. Úkolem by pak mělo být kultivovat tohle neuvědomělé "okolovědecké" podhoubí vlatní odbornosti, přiznávat si ty intuitivní důvody a podrobovat je "neodborné" diskusi.

Takovému přístupu, který chce porozumět a ne převálcovat druhou stranu, bych dával přednost. Jenže proto - vracím se na začátek - v tomhle sporu straním biologům, jejichž prvotní motivace je poznávací, mimoekonomická (pravda, proto pak v praktickém užívání může sklouzávat k ideologii, ale to může každý dostatečně silný náhled). Odbornost lesácká a dřevařská je pro mě vždy už odborností zájmovou, odborností pracující pod tlakem, odborností na objednávku, odborností pragmatickou.


Biologům, na jejichž straně je dnes ministerstvo i vedení národního parku, je pak třeba přát, aby se nenechali "zkorumpovat mocí". Nemyslím tím přijímání nějakých zakázek, ale sám fakt, že jejich názor byl přijat jako oficiální a prosazen. Paradoxně se tak ocitají v pozici totalitních vládců, zatímco politicko-ekonomicko-technická strana je ve výhodné pozici rebelů. Zdola se útočí líp; ať uděláte nahoře cokoli, vždy je to špatně.

Nekácet. Říkám to za sebe a neodborně.