Budeč, Kladno, suburbie

A pak že neexistuje regionální věda!

Kladensko by mohlo zřejmě sloužit jako příklad regionu, který se snaží zvažovat vlastní možnosti, aniž by podléhal vlně různých moderních pseudoprojektů. Díky jménům Cílek - Sádlo mě zaujaly následující tři sborníky: musím říct, že se povedly.

 Kladno minulé a budoucí. Sborník z mezioborové konference. (Vydalo Občanské sdružení Arteum 2007.) Moc se mi líbí, že když se uvažuje, co s městem a krajinou v dnešní situaci, dostanou slovo historikové, aby ukázali, na které tradice v dobrém i zlém (ne)navazovat. Cílek tu mluví o druhém životě hornických měst, to je to téma. Připomnělo mi to vánoční Texty, kde jsme si kladli otázku Co (bude) s Ústím?  

Haldy/Arizona. Katalog k výstavám Ostrovy z ráje: kladenské haldy jako krajina, příroda a identita a Haldy/Arizona. (Vydal Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích u Kladna 2006.) Překlopení pohledu: ohavné pozůstatky těžební činnosti se stávají novou dominantou a zdrojem netušených jevů. Nekonzervovat, nerekultivovat: nechat žít.  

Budeč 1100 let - II. Příroda - krajina - člověk. (Vydalo Občanské sdružení Budeč v Kovárech 2006.) Většinou standartní příspěvky geologické, botanické, zoologické, připomenutí vesnických spolků ... To není málo, znalci toho o krajině vědí dost nesamozřejmého, víc, než vidí laik. Ale mezi těmi příspěvky vyčnívá text Sádlův: Složitá cesta z Libušína na Budeč a zpátky přes Pchery, Theodor, Brandýsek, Zákolany, Stehelčeves, Švermov a Mayrovku čili Trvale udržitelná suburbie.

Nečekanej žánr: místo studie cestopis: cestopis poskládaný z řady převážně pěších vandrů. Setkávají se tu jevy "přírodní" i "kulturní", zejména kytky a hospody, mnohde právě už neoddělitelné: cikánská babička se psem a terasy pod šeřík - je to natura či cultura? Setkávají se tu jevy starodávné i moderní: tisíciletý val hradiště i družicový snímky Google Earth (obojí jako pozitivní). Jevy tradičně ušlechtilé i jevy tradičně nízké: barokní zvonice i umakart na hospodským stole (obojí oceňováno, obojí ohroženo).

Na uzlových místech se tu objevují zárodky dramat, příběhy na chvíli gradují, šikovně metodicky zachycené, aby zase po chvíli zůstaly za zákrutou silnice: trampské ohniště v zarostlém lomu, vyloženo kultovně/religionisticky; hospodská hádka o páchnoucí fence, uchopená jako operní libreto; parčík se sochou Antonína Zápotockého, lokální kult lokálního světce.

Souhrnná teze je jasná: v krajině, kde se stýká nové se starým, můžeme černobíle zvolit jedno nebo druhé - anebo připustit nejednoznačnost, heterogenitu a balancovat na hranici chaosu v krajině, která sama takto balancuje. Jen tak nezabijeme potenciál, který v sobě taková krajina - Popelka má.

Do Kročejí jsem v souvislosti s ochranářstvím psal o integraci Stínu; myslel jsem to tam trochu jinak, ale Sádlo a vůbec kladenští to předvádějí jasně: připustit doubravu i akátinu, rotundu i motokros.

Začínám se těšit na florisťák, v červenci v Kladně.