Kterak se to mohlo státi?
Zatímco k vánočnímu Narození se dlouhodobě schylovalo, velikonoční Vzkříšení je naprosto nečekané. Po pátku nezbylo nic, co by naznačovalo možnost obratu. Pár starých polozapomenutých příslibů, které se ukázaly být klamnými. Událost Veliké noci nevzchází z nějaké gradace, ale z prvotního ticha. Teprve tam, kde nezbylo ze včerejších nadějí vůbec nic, jsme na počátku.
A co že se vlastně stalo? Víme, zažili jsme, ukázat nemůžeme. Objevilo se světlo ohně a ozval se hlas zpěváka. Kámen se ocitl jinde a tělo zmizelo. Co se stalo, nedává ze včerejší perspektivy moc smysl. Nedá se jen tak pokračovat. Jsou-li věci nové, teprve se stanou.
Podle toho se taky apoštolové chovají. Nepokračují, kde se ve čtvrtek přestalo. Logická návaznost chybí, včerejší je vzdáleno celý věk. Aniž bychom tušili, jak jsme se tu ocitli, kráčíme svou cestou do Galileje.
Je-li stvoření obnoveno, pak se děje poprvé. Je (teprve) jaro. Marně vzpomínáme na zimu; byla tu vůbec?
Žádné komentáře:
Okomentovat