Zabili, zabili ...
Ještě té noci a pak i dopoledne tahali Krista po úřadech. Stejně jako v Kafkově Procesu nikdo nepřijímal odpovědnost, nikdo nepřišel s jasným obviněním, nikdo nepřinesl jasné důkazy. I jinde jsou v evangeliích častá nedorozumění, Ježíši opakovaně nerozumějí ani apoštolové, natož další lidé. Naprosto mimoběžné jsou potom řeči v tenhle poslední den. "Já jsem", co víc by jim mohl říct? Předpojatí soudci, shovívavě skeptický Pilát ... jaká slova by je mohla vyrvat jejich roli? (Pravda, moc jim to Ježíš neulehčil. Ale šanci měli.) Narozdíl od soudu Sókratova se tu obhajoba nekoná, respektive je kusá a nepůsobí celistvě. Obhajobou tu nejsou slova, ale Ježíš sám. "Hle, člověk!" Obhajoba se vlastně nekoná. "Ty jsi řekl."
Pak už následují věci poslední; nad našimi hlavami jsou věci dovedeny do hořkého konce. Ten, který je pramenem vody živé, žízní. Ten, který je kmenem vinné révy, visí na mrtvém dřevě. Ten, který je dveřmi, jimiž lze projít, se ocitá v bezcestí. Ten, který znamená sám život, umírá.
Zůstalo tělo. Když padá soumrak, hrob je plný. Tam pod zemí, mezi kamennými stěnami, spočívá ten, který se kdysi v jeskyni narodil. Kruh se uzavřel. Nastala noc, přiblížil se den druhý ... a bylo ticho. Nebyl tu, kdo by řekl, že to bylo dobré. Naděje pohasla.
Žádné komentáře:
Okomentovat