Po vzoru sběratelů naší lidové slovesnosti jsem se i já vypravil do terénu – totiž do své kuchyně a obýváku – a zapsal část spontánní hry, která tam probíhala. (Večer předtím jsem dětem četl Pipi Dlouhou punčochu, jak šla do školy – motivy z četby se tu vynořují, ovšem tvůrčím způsobem přepracovány.)
Osoby a obsazení: Markétka (7), Tomáš
(4), občas vstupuje Vítek (13).
(M a T přicházejí každý s
medvídkem, cpou je do kelímků, kelímky do aktovky, sedají na
postel a „jedou na výlet“.)
T: „Tohle zavazadlo se dává sem.“
M: „A tady máš telefon.“ (několik
spojených kusů lega)
T: (telefonuje) „Ahoj mami, já se
školou jedu na výlet. Tak ahoj.“
M: „Spadlo ti to.“
T: „Já jsem ve vlaku a vlak jede.“
M: (jde si pro pití.) „Já teď
nehraju.“
T: „Tak jo, já teď taky na chvilku
nehraju.“ (dělají si pití)
M: „Mňam, to mám ráda.“
T: „Já chci pití pivo.“
M: (krmí medvídka legem) „Mňam
mňam zákusek! … Dededé … dededé ...“ (prozpěvuje)
T: (jarmarečním tónem) „Pródáváme
pivó! … Pródáváme pivó! … Pródáváme pivó! … Pródáváme
pivó! … Pródáváme pivó!“
V: (sahá po pití) „Děkuju ti.“
T: „Ne, prodáváme jenom holkám
pivo!“ (přichází M) „Tady máte, bude to stát jenom čtyřicet
osmdesát korun.“ (vracejí se na postel)
M: (do telefonu) „Ahojté! …
Ahojté! … Ahojté! … Ahojté! … Ahojté!“
(válí se po sobě, vydávají skřeky
beze slov; T spadne z postele)
M: „Padáš do zákusků … jsou
dobrý, já jsem tam taky skočila … čokoládové zlato máš
nejradši!“
(nacpou si „zákusky“ do aktovky)
M: „Tak a musíme jít už, nebo
pojedeme někam jinam! Školáci už vystupují!“ (bere aktovku a
nese ji do pokoje)
T: „Né! To je moje!“
M: „Počkej, já to jenom vynosím
...“
T: (se zlobí, že nemá aktovku)
„Mmmmmm! Tak nebudu hrát!“
M: (vrací se k němu s aktovkou
doprostřed pokoje) „Jsem někoho jinýho kamarádka. … Fuj!
Zloděj! Krade nám batůžek!“ (vybalují aktovku)
T: „Tohle je moje … Jsem ve škole!“
(nese medvídka, penál, sešit, odchází za dveře)
M: (zpívá) „Můžu jít, můžu jít
na výlet … můžu jít, můžu jít na výlet ...“ (odchází a
zase přichází) „Jou jou … jou jou … a jdem na výlet … jou
jou, báj báj! … Co to tady máme? … Už ti ujel autobus!“
T: (přichází) „Ale mně přijel
další!“
M: „La la lálá … já chodím sem
do školy a ty ne!“
T: „Ale já chodím do vysoký!“
(M tančí s aktovkou na zádech)
T: „Počkej!“ (nese někam penál)
M: „Tomášku, já tudy chodím na
gympl!“
T: „A já taky!“
(začínají chodit dokolečka)
M: „Já do béčka.“
T: „Já do céčka.“
M: „Já jdu do áčka.“
T: „Já do céčka.“
(chůze dokolečka se zrychluje,
spadnou na zem, vřeští)
M: „Já chodím do první Á!“
T: „Já do druhé Á!“
(běží dokolečka, mávají sešitem
a slabikářem)
M: „Já dělám osmičku!“ (běhá
do osmičky)
T: „Já dělám céčko.“ (běhá
jen tak)
(M ukládá slabikář do aktovky, T
usedá na zem, kreslí do sešitu)
T: (sedí) „Budeme hrát na Pipi …
a já ...“
(M okolo běhá s aktovkou)
T: „Já budu Pipi a ty Anika … Já
jsem Tomy a ty Anika.“
M: „Musíme sbalit do školy. …
Ahoj, já jdu do školy!“ (točí provázkem okolo sebe) „Raz dva
tři čtyři … Raz dva tři čtyři … Raz dva tři čtyři …
Raz dva tři čtyři … Raz dva tři čtyři.“
T: „Dva tři čtyři.“
M: „Raz dva tři čtyři … Raz dva
tři čtyři.“
T: „Já jsem Pipi a jsem ve škole.“
M: „Dobrá.“
(uklidnění; sedí na zemi)
T: „To je moje!“ (tahanice o sešit)
M: „Pimprlína Mucholapka … a dál
nevím. Jdu do školy … tá da táda jů ...“ (vychází ze dveří
na chodbu)
(T balí penál, odchází ke klukům
do pokoje)
Žádné komentáře:
Okomentovat