Pět obrazů krocení rostliny

Rozprava o metodě

Vzpomněl jsem si po čase, že "hlavním povoláním" jsem vlastně botanik a že jsem své veledílo o rostlinných podobách nejen opustil rozepsané, ale ještě navíc jsem ho už stihl zapomenout. Je tedy konečně vhodná doba se k němu vrátit; k počátkům se vrací dobře.

Při hledání vhodné metody mě pak napadlo inspirovat se (možná až aplikovat/zneužít) klasickou sérií Deseti obrazů krocení býka (v podání Václava Cílka, Dokořán 2004). Pro začátek v původní syrové verzi obrazů pěti. Řekl bych, že představují vůbec univerzální metodiku, které se snad vůbec nelze vyhnout. Býkem může být člověk sám (těžký úkol), býkem může být nějaký bůh, víno, žena. Zde tedy rostlina.

Nebudu teď rozpracovávat, ale jen načrtávat. První dojem a letmo nahozené představy jsou totiž nejvýstižnější. Kdo příliš přešlapuje, nepřeskočí.  

1. Hledání rostliny
Začíná - jak jinak - zemí. Stojím nad polem a něco mi chybí. Měl to být poklad? - kopu jámu, marně si rozdírám ruce. Dívám se do krajiny. Tuším ji tam někde, v nažloutlém odstínu strání, v naznačeném potočním údolí, v mlze, co se dotkla lesního cípu. Někde tam bude.  

2. Nalezení stop
Místo podivně holé; tady prý kdysi rostla?! Viděli ji v lesích, za vodami, pod skálou. Krákali o ní - semínka sezobali? Vítr o ní věděl, závan vůně přinesl. Hmatám stopy: kostřička listu, polámané klacky, nahnilý košťál, zaschlý trs. To už je ona?  

3. Spatření rostliny
Vlastně jsem nedoufal, že ji opravdu spatřím. A přitom jsem to věděl, vždycky věděl. Stojí přede mnou a svou mocí mě poutá. Vznešené italské Serapias. Vratička na loukách Čergova. Koniklece na Starých vinicích. Bělostně rozkvetlá bršlice v setmělém červnovém večeru. A třešeň pod našim oknem, snad ji ještě vidím.  

4. Chycení rostliny
Skutečně hrozný zápas: jak polapit tu, jež neutíká? Jak se dotknout, když je nadosah? Jak se jí přiblížit, když už je tu? Utrhl jsem ji - zvadla. Přesadil jsem ji - uschla. Jak jinak chytat než tím, že jsem chycen?

5. Zkrocení rostliny
Přicházím občas na to místo, bývá tam často. Cestička tam vede vyšlapaná, poznám, kdy mám přijít, nebudu zklamán. Na mé zahradě vyrostla bez nucení, dozrává ve vhodném čase. Radostně přichází sklizeň: ochutnávám tu její pokrm, živí mě její nápoj, vzduchem proniká její vůně.

Ano, všechny pěstované rostliny prý byly původně považovány za posvátné. Už vím, co budu dělat v létě.