Zdravice účastníkům sYsLA 2011

Vážený pane předsedo,

protože jsem pevně rozhodnut a dokonce odhodlán se letošní podezřelé konference nezúčastnit (mohu se přitom vymlouvat na čtyři různé jiné akce během tří dnů - kosmologická symbolika těchto čísel je zajisté obecně srozumitelná, viz též dialog Timáios), rozhodl jsem se jejím účastníkům adresovat následující zdravici. Dovoluji si ji pronést tzv. in absentiam, což vás však samo o sobě ještě k ničemu nezavazuje, škoda.

Budiž přečtena veřejně nebo šeptána od úst k ústům (stomatologicky schváleným) nebo zcela utajena a beznadějně ztracena současné i budoucím generacím, to vše v závislosti na povětrnostní a ontologické situaci (což je, jistě se shodneme, v zásadě totéž). Zní takto:

1) Tedy vlastně už začala, protože výše uvedené řádky jsou její nedílnou součástí, a bude i pokračovat, příště.

2) Ehm.

3) Vážení spoluobčané, milá vyšetřovací komise, není to tak dávno, co jsem v tomto reprezentativním shromáždění seznámil širokou laickou i odbornou.

4) Veřejnost se svými výzkumy ve věci hledání vnitřní rostliny člověka. Jistě si pamatujete alespoň ty základní teze ("člověk je rostlina naruby", "člověk je rostlina vzhůru nohama", "je třeba postavit se na hlavu a obrátit se naruby, čímž se to stane", "atd." - koneckonců už od té doby byly mnohokrát publikovány na stranách prestižního tisku). Možná si dokonce vzpomínáte (a někteří mi to třeba i odpustili), jak jsme hledali své vnitřní rostliny v pochodňovém průvodu lesem, který se nakonec změnil ve zmatené tápání bez pochodní, pokud možno zpět.

5) S potěšením proto oznamuji a poslušně hlásím, že jsem v tomto oboru zkoumání významně pokročil, a to - přiznávám s rozpaky a utajovanou pýchou - nežádán. Klid, prosím. Výsledek mého zkoumání lze shrnout, shrnul jsem ho. Určitě. Nehledám nyní již rostlinu určitému člověku vepsanou, ale naopak, k určitým rostlinám hledám člověka jim opsaného. Je jasné, že za tímto účelem nevodím lidi do lesa, ale rostliny do společnosti. Rovněž přitom již nesvítím pochodněmi až do chvíle, kdy nastane tma, ale naopak zatemňuji své bezprostřední okolí až do zoufalé chvíle, kdy se ocitnu - bezmocný a ztracen - na denním světle.

6) Krleš.

S poznatky, jež moje revoluční metoda určitě přinese, se jistě (ale poněkud nerad) smířím. Vás pak s nimi ochotně seznámím v dalším pastýřském listu, který bude následovat potom. Váš člen korespondent