úterý 15. června 2010

Před slunovratem

"Já musím růst, on pak menšiti se."

Už jsem tu kdysi navrhoval jakýsi protějšek adventu: onen je očekáváním Vánoc (souvisejících se zimním slunovratem), tahle doba by podobně byla přípravou na noc svatojánskou (případně slunovrat letní).

Myslel jsem to hlavně tak, že ocenit výrazný předěl bez předběžného uchystání dost dobře nelze. Vánoce jsou i proto tak silné, že se na ně dávno těšíme. Příchod léta nás každoročně překvapí, zastihne nepřipravené. Důvody jsou jak praktické (únava z dobíhajícího školního roku, příp. pracovního roku bez dovolené), tak teoretičtější ("průtokovost" pozdního jara zmiňuju v předchozích příspěvcích).

Červen nám mnohá zastavení umožňuje. Už je tu první zrání, objevují se jahody a třešně, po garnituře jarních kytek jsou tu na louce kopretiny, v lese lilie a orchideje. Už jsou tu vedra a bouřky, co by v květnu znamenaly ještě anachronismus. A sena, sena! Tvrdnutí a vůně: dva důvody pro meditaci.

I pokud slunce nepřijde a medardské lijáky smáčejí zemi, je to už jiný déšť než jarní. Onen znamenal zálivku, celý byl absorbován růstem; tento již dopadá růstu navzdory, nechává trávu poléhat, větve cuchá a kupky sena promáčí.

V očekávání slunovratu jsou klíčovými místy/dobami východ a západ slunce. Nyní ho můžeme spatřit na místech, kam se jindy nedostane: téměř ze severu osvěcuje naši zahradu či dům. Když táhlým obloukem zapadá (jako by paži daleko natáhl), připomíná přetažený centr, plachtícího ptáka, skokana unášeného závanem větru.

S nápojem pro tyto dny už nebude problém: víno se hodí téměř vždy, jak by ne teď! Nepředepíšeme nyní žádný zvláštní půst; snad jen kapku soustředěnosti.

Zbývá mi trocha pochyb, pokud bychom chtěli paralelu s adventem rozvíjet mechanicky. Tam jsme se děsili tmy a s poslední nadějí očekávali návrat světla. Cožpak se nyní děsíme přibývajícího slunečního žáru, co by spálil zemi, a jako spásu vyhlížíme chladivou temnotu? Bylo snad příliš bdění a toužíme po návratu spánku? Budeme jako opak doby, kdy jsme doufali ve světlo v tmách, vyhledávat stín o polednách? Nebudou satanisté k protikladu k příchodu Krista očekávat nyní Antikrista?

Myslím že ne: i letní slunovrat znamená ocenění světla ve tmě; zlaté kapradí je více než důstojným protějškem jmelí. O letním slunovratu se od nás slunce neodvrací; sestupuje dolů, sestupuje blíž a bude nás důvěrně provázet po zbytek léta.

Zbývá ještě protinápad: letní slunovrat neočekáváme předem, ale ve znamení Raka se k němu vztahujeme zpětně. Vracíme se k němu, vzpomínáme na něj, z něj žijeme v dalším období. Jan zazáří nezván ... a bude se menšit.

Nevím; možná jak který rok. Letos se na sen svatojánské noci připravuju včas.

Žádné komentáře:

Okomentovat