Sice pozdě,ale prázdniny
Poslední dobou to za moc nestálo. Druhá půle školního roku přináší vyčerpání každoročně; letos ovšem mimořádně táhlé a mimořádně neplodné. Psaní Jabloděje se přetrhlo už někdy v zimě a nové nápady nepřišly.
Počátek prázdnin to měl změnit, nával inspirace však nepřišel. Tečku za vším udělala viróza, klížící se oči, horečnaté tápání po identitě, neodbytné sny o škole.
Snad to mohl změnit tenhle večer, už jsem snad při síle, posekl jsem trávu, pojedl malin, snad to už začalo. A proto, a ještě proto, že mám vlastně narozeniny, jsem zase po delší době sáhl po tarotových kartách.
Kdepak, nedělám to pro ozvláštnění, nýbrž pro ukotvení. Nechci jinam; chci sem! Dívám se na ty karty proto, že je důvěrně znám, jen jsem zas trochu pozapomněl.
A - stejně jako jindy - jejich zpráva o mně je zároveň "zprávou o stavu světa", světa, jaký je dnes za chladivého soumraku na naší zahradě a kousek okolo.
Vypadá to takhle: 0 - XIX - XVI - XXI - VII
A pokus o převedení do slov:
Absolutní minulost: Blázen - Není pevného původu, není prvního hybatele. En arché én to apeiron. Počátkem putování je samo putování. První karta nemá jedničku, ale nulu. Karta bez čísla. Odkud přicházíš? Přicházím.
Relativní minulost: Slunce - To jsme se ale za zdí zabydleli! Putování je zapomenuto; věru důkladně. Stavba se stává vězením, holá mysl jen zírá, stoupá z nás pot, oči se klíží. Pryč z tohoto místa; jestli neusneme.
Přítomnost: Věž - Díky! Vysvobození jako na objednávku. Třísk do zdi, líto mi ji nebude! A že je přitom trochu zamračeno? Však už jsem ze sluníčka šilhali. Po tom dusnu to bouřka pěkně spláchne.
Relativní budoucnost: Duše světa - No ne, ona je tu?! Za devatero obzory jsem ji tušili, ale že už zítra ... Až se mi z toho klepou kolena! Ave, anima mea! Jen se děsím toho, co bude za tím obzorem ... i když, jaký ještě obzor?
Absolutní budoucnost: Kočár - Co jiného už jsem mohl čekat? Začali jsme bosky, skončíme na voze! Není to divné přehození? Neměl by být nejdřív Chariot a pak až (třikrát umocněný) cíl, k němuž jede? Jsou snad ideje jen prostředkem a pohyb k nim tím podstatným? Ale ne, nic není přehozeno. Je-li Duše už tu, zbývá už jen připomenout celou cestu. Cesta na počátku i na konci, jedna a táž.
Takto se odedávna potácíme světem: zakleti mezi stěny, které jsme pomáhali stavět, a vysvobozeni právě včas, abychom se - brzo již! - setkali s tou, co naši cestu vedla; jedeme!
Inu, nemohlo to snad vyjít lépe! Proč ne, někdy se přání plní!
P.S.: Trochu abstraktnější výklad mi ještě říká, že nacházím-li se mezi dvěma pohyby či v jistém přiblížení mezi dvěma jedinečnými celky, přítomnost se rozpadne jako domeček z cihel.
Žádné komentáře:
Okomentovat