Co je tohle za drama?

Velikonoční zvraty 2017


Vím, že znamení okolo sebe bych měl zkoušet číst dlouhodobě, ale o Velikonocích se mi to dařívá častěji. Jednak tomu v této době dávám prostor a jednak se to právě nyní samo děje.

Říkal jsem si, jaký to ještě bude přechod k jaru, když letos jaro přišlo vraty dokořán otevřenými a spíš než o rozhraní zima/jaro šlo někdy až o rozhraní jaro/léto. Co ještě se dá v tomto jaru nalézt, když stromy raší, rostliny rozkvétají a ptáci zpívají? Začátkem Svatého týdne už rozkvetly i třešně ...

Třetího dne zase vycházíme za tmy. Leží tam had? Ne, při druhém pohledu je to proutek, jen lehce prohnutý. Leží tam samostatně a teď už nehybně. Náznak čehosi jako rukojeti spojuje jeho podobu i s odhozeným mečem. Stopa dramatu nedávno minulého.

Prázdnou noční obcí projíždí nečekaně autobus a dokonce u zastávek zpomaluje. Snad zavedli zvláštní velikonoční linku, ale já vnímám hlavně to, že jde o osamocený vůz směřující k městu.

Do třetice se při mé cestě objevuje kousek kůry připomínající úrobora, totiž úroboros připomínající kousek kůry; zkroucený a začernalý. Ať si tam leží, jeho čas už končí.

Hned několikrát jsem dřív při téhle pouti vnímal ptáky ozývající se ze zarostlé skalnaté stráně lesnatého kopce. Letos nic, stále je ticho, veliké ticho.


Ptačí zpěv se ozývá až v samotném městě, jednotlivě, výrazně. Věnoval jsem se letos trochu polaritě zahrada/město: ve čtvrtek večer dlí Ježíš v zahradě, v pátek ráno je vlečen do města a tam souzen, nedělní vzkříšení už se zase děje v zahradě. Letos se ale město samo chová jako zahrada, zvláštní obrat - nebo integrace?

Shora padá voda, předstupněm obřadů je moknutí. Můžeme být v této noci pokřtěni deštěm?

Začíná se tentokrát na dvoře. Vítám to, zarostlá zahrada by mohla být ve tmě, dešti a větru až příliš divoká.

Paškál se musí zapalovat opakovaně. Až dosud jsem měl pocit, že všechno probíhá řádně a vydařeně. Bez potíží to ale nepůjde. Ještě hůř pak chytá knot mé svíce, na prahu kostela se proud zastavuje, je třeba trpělivost a dlaň chránící plamen.

Pak už je zase všechno na svém místě, světlo, hlasy, zpěv a radost tak, jak mají být.

O to víc pak překvapuje dramatický závěr neděle. Ze sněhových mračen se valí něco mezi kroupami, sněhem a vodou. Temnota oblohy hrozivá jak při bouřce. Zapadající slunce oslňuje, takže vidíme právě jen jeho světlo, nad údolím duha jako znamení nové smluvy.

Chladno a pára, další den ještě víc. Počasí náhle zvrácené k severu a zimě. Přineslo velikonoční obnovení místo jara návrat kruté zimy? Zklamalo letos?

Sázím na to, že ne. Na škále jih - sever přece nejde o hodnocení lepší - horší. Zima, která couvla až příliš rychle, dostává ještě možnost se ukázat v novém světle. Bělostné květy třešní jdou s ledovými kapkami a srážejícím se dechem dobře dohromady. Můžeme prožít vztah zimy a jara znovu, ještě pár dní.

Tak jako vztah města a zahrady.