úterý 30. srpna 2016

Poučení o bezpečnosti

Je Prasátko taky organizováno?


Tradiční rozjezd školního roku přináší i jev, se kterým se setkáváme i mimo oblast školství: poučení o bezpečnosti (práce). Všichni ho známe a všichni se mu poslušně podřizujeme. V demokracii je možné říct, že šéf je vůl, ale není možné nepodepsat (nebo nevyžadovat po podřízeném podpis) poučení o bezpečnosti.

Domnívám se, že zde působí mnohem základnější "principy a mocnosti" než pouhá bezduchost úředních nařízení. (Ano, vím, že to může být občas užitečné a z právního hlediska skoro nezbytné; to však té věci ubírá na obludnosti jen částečně.)

Systém - byť jakýkoliv - tak hned na počátku vyžaduje po svých členech akt poslušnosti, ba ponížení. Popření vlastní osobitosti, názorů, svébytnosti. Skloň hlavu a podepiš! To je jedno, že jste neposlouchali a že vás to nezajímá, hlavně podepište! Připoj své jméno do řady poslušných! Vázací akt, úpis, smlouva s ďáblem. Stanislav Komárek mluví o šedé magii, která je prováděna právě pomocí úředních výkazů, platných dokumentů, seznamů a podpisů. Poučení o bezpečnosti je vstupním liturgickým úkonem, jenže co se tu celebruje? Řekni ďáblovi ne!

Ontologicky je takové poučení založeno na determinismu. Určité činy vedou k určitým následkům. Budoucnost můžeme mít ve své moci, budeme-li jednat správně, riziko eliminujeme, budeme-li jednat chybně, dopadneme špatně. Nebere se tu v úvahu spontaneita a variabilita (že se ledacos stane i bez přičinění a že se věci mohou stávat různě, podobné chování může mít různé následky). Představujeme si vposledku (nebo předstíráme), že se dá skutečnost beze zbytku popsat a na základě takového popisu jednat. Možná by se tu dal vysledovat teologický kořen, vymezující cestu ke spáse a k zatracení.

Působí tu charakteristická snaha (nejen) moderní doby pojistit se proti všemu, co vyvolává nejistotu. Proti nemocem, pohromám, bolesti, chudobě, nakonec i smrti (viz Bauman). Úředně uchopen, je svět rázem přehlednější a bezpečnější. Zároveň to znamená vyvázání ze zodpovědnosti. "Držel jste Pepíčka za ruku?" "Ne, ale upozornil jsem ho, že to klouže, a učinil jsem o tom zápis na patřičné místo."

Akt poučení o bezpečnosti popírá všechno, co ví a činí pořádná pedagogika. Stojí na osvíceneckém předsudku, že stačí předat poznatky, něco oznámit a ono to bude přijato a vzato za vlastní. Představme si, že by stejně jako poučení probíhala samotná výuka - a nemám na mysli jen kýžený příklon k alternativním metodám, kde musí žák sám přijít na kloub věci, ale i starý dobrý dril, třeba vyjmenovaná slova: děti, tohle jsou vyjmenovaná slova po "b", podepište, že jste s nimi byly seznámeny, a ode dneška je používejte stejně jako návleky. Lidem pouze něco říci, to zoufale nestačí. (Ona je za tím skryta hluboká myšlenka, že slovo působí samo sebou, osobně mám rád situace, kdy stačí pouze říci a posluchač je zasažen; zde to ale máme v odrazující karikatuře.)

Poučení přitom právě tím, že se rizik chápe, zastírá skutečná nebezpečí světa, brání zabývat se bezpečností doopravdy. Svět totiž právě vůbec není bezpečné místo, ale tady vzniká dojem, že když se vyvarujeme těch a těch uvedených faktorů, můžeme být v klidu. Osobně užívám (víc vážně než žertem) poučení o bezpečnosti na počátku výuky filosofie: Pozor, filosofie může nevratně změnit vaši mysl! Podtrhne vaše jistoty, demaskuje útěšné iluze, odhalí dosavadní vědění jako pouhá mínění. Vyřadí vás z dosavadní společnosti. Vaši známí, příbuzní, blízcí vám přestanou rozumět a dají vám to najevo. Budou o vás mluvit se znepokojením jako o nebezpečném sektáři nebo hůř – se soucitem v hlase jako o člověku, který se pomátl. Vy sami naopak přestanete sdílet běžná lidská porozumění, motivace a cíle, stanete se "nepoužitelnými". Takové vážně míněné poučení by šlo předesílat každému oboru či činnosti - nebo by stálo za to ho průběžně formulovat. Pokud ho neodbudeme úvodním formálním prohlášením, můžeme na něj právě myslet dlouhodobě.

Nevíme a nebudeme vědět. Prach jsi a v prach se obrátíš. Dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla. Osudu neujdeš. Kámen úrazu čeká na každém kroku. Nikdy nemáš věci ve svých rukou.


Ale my? Nejezte nezralé ovoce, neskákejte uhřátí do vody, nebodejte kružítkem do lavice! A hlavně podepište!

Žádné komentáře:

Okomentovat