Odmaturováno

Státní maturita je špatná, špatná, špatná!

Včera byla předána vysvědčení, první kolo je za námi. Ministr školství prohlašuje maturitu za úspěšnou a děkuje učitelům za podporu.

Prohlašuji maturitu za neúspěšnou a rozhodně ji nepodporuji. To, že jsem se jí coby třídní a zadavatel zúčastnil a poslušně prováděl nařízené úkony, naprosto neznamená, že jsem chtěl ministerstvu pomoci.

Stručně řečeno, státní maturita je dražší, otravnější a výrazně nesmyslnější než tradiční. Námitek, které se na její hlavu vrší, je mnoho. Degradace studentů na poslušné vyplňovatele prapodivných testů (bez možnost projevit svou osobitost). Degradace učitelů na otrocké tvůrce pracovních listů, poslušné zaškrtávatele tabulek, mechanické zadavatele, standartizované hodnotitele. Degradace vrcholného období školního cyklu na rozvleklé mezidobí, táhnoucí se a nekončící. Podřízení svébytné vzdělanosti byrokratickým pravidlům (ach ten jazyk cermaťáckých dokumentů - student by měl jistě v rámci didaktického testu z češtiny vykázat znalost pojmu "ptydepe", běda však, kdybychom ten pojem aplikovali na samotnou státní maturitu!).

To že má být maturita? Student si stáhne z wikipedie obsah dvaceti knih a přeříká něco z toho nad pracovním listem (vydáváno za práci s textem). Napíše nemastný neslaný kratičký sloh. Vyplní jakýsi test všeobecných studijních předpokladů (sice nejednoznačná tipovačka, ale většina se nějak odhadne). Podle svého zaměření buď spočítá pár příkladů z matematiky nebo projde třídílnou zkouškou z jazyka (tam je třeba něco umět, ale vzhledem k tomu, že se jazyk učil už asi jedenáct let, neměl by to být problém). To celé trvá řadu týdnů, lehce to ochromí chod školy, zabere to spoustu papírování a otráví to většinu účastníků.

Jako velké pozitivum hodnotím, že vůbec nejsem sám, kdo to píše. Kritické hlasy v médiích jsou letos vzácně věcné a výstižné. Nejen portál eduin.cz a akce maturantiproti.cz, ale i běžné informační weby už uvedly to, co jsem tu napsal, i mnoho dalšího.

Otázka je, zda to pomůže. Vzpomínám si na obrovskou moc slova za revoluce a počátkem devadesátých let: stačilo myšlenku formulovat a publikovat - a téměř zákonitě byla realizována. Dnes můžete křičet sebevíc, ale jednou rozjetou mašinérii tím neovlivníte. Můžete říkat, že král je nahý; stačí, aby měl drzost nadále se procházet na očích veřejnosti - a nic s ním nenaděláte. Kdo kromě těch, kteří jsou na státní maturitě existenčně závislí, ji podporuje? Kdo je ochoten pod palbou kritiky státní maturitu obhájit a znovu probojovat? Ideově prosím, ne mocensky.

Asi málokdo; přesto tu maturita zůstává jako nesvalitelný balvan. Smlouvy prý jsou už uzavřeny. Je nám líto. Když se to udělalo letos, uděláme to i napřesrok. Však si zvyknou.

(Našel jsem jediné plus: množství propadlých na některých školách je opravdu úděsné; srovnatelnost škol je dobrým argumentem pro státní maturitu. Jednoduché srovnávací testy by to však taky vyřešily.)

Připomeňme si ještě situaci před loňskými volbami. Státní maturita tehdy byla již dlouho na spadnutí, většina politických stran však slibovala jejich další odložení či zrušení. (Nečas: "Státní maturita je zatěžováním učitelů a buzerací studentů." Schwarzenberg: "Nikdy jsem nepochopil, proč by ředitel, třídní a učitelé nevěděli lépe, jak třídu vyzkoušet, než úředníci v Praze." John: "Bez dobré přípravy, aby skutečně všichni věděli, o co půjde, je vyloučené spustit státní maturity." Paroubek: "Státní maturity nejsou dobrou cestou. Budeme po volbách volit jiné řešení. Pokusíme se státní maturity zrušit, a když to nestihneme, odložíme je, a pak je definitivně zrušíme.")

Šli jsme k volbám, volili jsme. A co se stalo? Po volbách se stal ministrem školství pan Dobeš, nalezl ekonomické důvody, proč už se s maturitami nedá nic dělat ... a celý moloch se rozjel. Tak když jsou skoro všichni proti, proč se to nezruší, proč?

Má to ještě obecnější rovinu: co vlastně stačí k tomu, aby se někdo stal ministrem? Představoval bych si, že takový člověk pracuje desítky let v oboru. Publikuje své názory na problematiku, podpoří je argumenty a obhájí je v diskusi. Pro svoje návrhy si zjedná širokou podporu. Vybuduje si renomé, pro něž ho budou uznávat i jeho odpůrci. Úřad pak řídí koncepčně, v návaznosti na své předchůdce, stáli-li za něco.

A jaká je skutečnost? Strany jsou rády, mají-li vůbec někoho, kdo se k dané problematice dovede jakžtakž vyjádřit. Po volbách vytáhnou nějakého neznámého králíka z klobouku, dosadí ho do křesla - a můžete mít sebelepší argumenty, můžete pracovat v oboru bůhvíjak dlouho, nehnete s ním. Nebo třeba hnete, ten člověk nepřečká příští volby - ale přijde po něm někdo lepší a koncepčnější?

Shrnuto: zrušme to. Nedokážeme-li to zrušit, jsme nevolníky systému. Státních maturit jsem se účastnil s nechutí a nesouhlasím s nimi. Nechci být do nich nucen v dalších letech. Mám kvůli tomu opustit svou profesi?