Konfucia nebo Rousseaua?

Křidýlko nebo stehýnko? Baculku nebo hubenou?

Stydím se skoro; mediální rozměr případu Bátora přesahuje běžné meze, přisadil si už skoro každý, to mám jít s proudem? Co se dá dělat; když ono mě to zaujalo ...

Nezajímá mě příliš počátek té kauzy: nedávný člen Národní strany prostě nemá v přední pozici na ministerstvu školství co dělat, to je banální.

Nebudu se příliš zabývat ani Klausovou reakcí, ta je tradičně přepjatá a jednostranná a už takových bylo mnoho, i když poslední dobou mají větší šťávu, to je pravda. Poznamenám jenom, že pana Bátoru za jeho názory nikdo nežalářuje, nevyhazuje ze zaměstnání, nezavírá do blázince, jen je nemůže jen tak zničehonic začít mocensky prosazovat. Je zajímavé, jak klausovci brojí proti "nezvaným elitám" intelektuálů, novinářů apod., ale sami dělají více než totéž - má snad takový Hájek z nějakých voleb mandát hlásat na Hradě své podivnosti?

Připouštím dokonce, že mediální smršť, která se na pana Bátoru navalila, je přílišná, nezasloužená a neméně jednostranná; nedělám si (snad) iluze o originalitě a pronikavosti médií. Nic pěkného, ale nic nového.

Víc mi jde o to, zda radikální názory, ať už takové nebo jiné, máme vůbec prosazovat jinak než argumentací. Zejména nějakým zákulisním politickým angažmá. Vidím svět možná ještě svérázněji než pan Bátora, mohu si to ale snad dovolit díky svému donkichotství. Neprosadí-li se myšlenka sama, nebudu jí pomáhat zvenčí. Naopak snaha zavést na světě (svůj) pořádek se dá opravdu po halíkovském způsobu nazvat fašizoidní.

A nejvíc mi jde o ony názory samotné. Ten všude citovaný úryvek "Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II. ..." se mi líbí v tom, že je jasný a čitelný. Kdopak takhle dnes píše? Autor využívá konkréta, symboly, polarity, nebojí se paradoxu, nebojí se stát si za svým, jeho řeč jest "ano, ano, ne, ne". Věru mi stojí za polemiku (kromě závěru, to nadávání -ismusům patří tak do novoročního projevu).

Jsou tam totiž místa, která mi mluví z duše. Tedy konkrétně dvě. "Raději uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od McDonalda. ... Raději základy latiny a řečtiny než prolegomena k navlékání kondomu." Tomu opravdu říkám starý dobrý konzervatismus, tak nějak psal Ludvík Vaculík. V tomhle žánru bych mohl psát celé litanie, neboť preferuju hru v kuličky před golfem, poutnictví před cyklostezkami a regionální desítku před kokakolou.

Rozumím i odporu k Rousseauovi a Josefu II., kdepak osvícenství, dodnes se z něj vzpamatováváme.

Jinde bych však volil oboje: Pavlicu bez debaty, ale Šuláková poslední dobou taky úžasná, jo Fleret, to je pravej folklór! Na Odcházení nedám dopustit, ale Prodaná nevěsta, kdyby se zbavila patiny "povinné školní četby", má taky svoje. Romantická opera, to je větší exotika než dinosauři! A konečně co si počít s jihočeskou selkou a pražskou intelektuálkou (kromě toho, že nikdo takový neexistuje a že musejí být obě dost nesnesitelné) jiného, než přijmout obě, nejlépe v balení "dvě v jedné"? Koho bychom si jiného brali, máme zůstat na ocet?

A další výroky mě už táhnou směrem, kterému se vzpírám, seč mohu. Povinná vojenská? Děkuji, zažil jsem. Konfucius ... "Je prasátko taky organizováno? - Všichni jsme organizováni!" Franze Josefa leda v podání Adolfa Borna. A národní pospolitost čecháčků? Radši na samotku.

To je totiž trochu bída, ale hlavně lesk postmoderní doby: řeknou TRADICI, ale ozvěnou se ozveme: "Kterou?". No tu PRAVOU, řeknou. Novotomismus? Herbarta? Římské ctnosti? Ne, děkuji. Naštěstí si můžu vybrat.

Už si delší dobu říkám, že na moje názory nějak nejsou škatulky. Kdysi jsem při přemítání, koho volit, zjistil, že jsem zcela proti interrupcím, ale zcela pro legalizaci měkkých drog (tedy v obojím případě "pro life"). Jsem tedy pravičák, nebo levičák? Chci se vracet do středověku a do antiky, ale nechci se vracet do 17.-19. století. Jsem tedy zpátečník, nebo odpůrce zpátečnictví? Hlásím se radikálně ke křesťanství i k postmoderní pluralitě. K natuře i cultuře. Ke střízlivosti i opilosti. K ušlechtilosti i vulgaritě. Kde najdu svoji řeholi? Ta bátorovská to nebude. Naopak, zas, bojím se, na nějaký čas zabila nebo aspoň zprofanovala něco z toho, o co jsem stál.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

To je skoro všechno; pod čarou ještě dva dodatky:

1) Pozoruhodný je posun v tom výkladu vztahu Koniáše a Halíka. Bátora: "Raději Koniáše než Halíka." Klaus: "Mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří století." Jestli se nemýlím, znamená ten první výrok "mám raději konzervativní křesťanství, které jasně vymezí, co je nepřijatelné, než moderní křesťanství až příliš otevřené různosti názorů", kdežto ten druhý "církev nám vždycky do všeho chtěla kecat, Halík je jen další tmář a liščí jezuvita." Tady si pánové, myslím, úplně nerozumějí. (Osobně mám Koniáše za zajímavého exaltovaného barokního homiletika a Halíka za uměřeného moderního rozumného - taky homiletika.)

2) A vůbec se nám nějak poslední dobou s konzervativními křesťany roztrhl pytel: Bátora, Hájek, Joch, Semín, Dobeš, nebohý Drobil ... Že bych změnil církev? Ale proč já?