"Duchovní kuchyně"

Hrách do misky, zrní na ošatku!

Osaměv doma se třema menšíma dětma, pustil jsem nostalgicky z archívu ČT jeden z dílů seriálu Duchovní kuchyně (Putna, Roleček). Děti koukaly se mnou, nevařily paralelně, to ne.

Přesto mě po návratu do kuchyně přivítala velkolepá scéna - velká láhev koncentrované bezovky převrhnutá opravdu šikovně. Voněla sladce a táhla se jako olej. Zcela nešetrně k půvabům té kaluže jsem ji začal vytírat - co udělá šťáva rozšlapaná po větší ploše, vím až příliš dobře. Děti jsem udržoval za sebou v obýváku množstvím hlasitých dobře míněných výchovných rad.

Zřejmě si je vzaly k srdci - po návratu do obýváku už to totiž nebyla šťáva, ale suchý předvařený hrášek. A nebyl rozsypán na podlaze, ale způsobně rozhrnut nahoře na huňaté dece.

...

Zatímco děti sbírají, uvažuji o tom, že se nám televizní pořad tak trochu prolomil do našeho domova - a že dětství i kuchyně znamenají ocenění věcí hmotných, jejich chuti, struktury, konzistence a chování v různých podmínkách.

P.S. Jen ještě nevím, co jsou ty červené vodové kapky na prahu a kam zmizel obsah rozcupované krabice od škrobu.