Západ znamená úpadek

Podle Chestertona je léčbou pádu sestup.

Všechno jde poslední dobou šejdrem. Už docela chápu občasné zoufalce, kteří se potácejí po nádražích a vyrážejí před sebe neadresné nadávky na to, co je zničilo. Už chápu dědu, kterého na stará kolena politika rozčilovala do ruda. Není snad dne, abych při čtení novin neprskal jako křeček.

Jen namátkou: ministrem životního prostředí je nejdřív zastánce českého průmyslu, později člověk, který bez uzardění říká "verlyba". Ten jmenuje šéfem Šumavy pána, který je v ekologii rovněž naprostým amatérem. Zvýšením DPH se likvidují knihy. Prosazuje se státní maturita, kterou většina kompetentních lidí označuje za nesmyslný slepenec. Havel slušně navrhne vojenský zásah v Libyi a internetová lůza si hned zavyje, "humanitárním bombardovačem" počínaje a "Veškrnou" konče. Když média oznámí, že má chřipku, souhlasí stovky lidí s názorem, že mu to patří, a stovky lidí vyjadřují nesouhlas s přáním uzdravení. Maturanti nevědí, kdy zemřel Palach, kdo to je Halík nebo proč skončil Drobil. Přesto mají volební právo - a to je ještě elita okresu! Věcné argumenty a slušnost se nenosí, veřejně vyřčený názor nic neovlivní.

To vše je navíc asi jen špička ledovce. O přebujelém a vyprázdněném stranickém systému, zavedeném korupčním prostředí na všech úrovních a nesmyslné dusící byrokracii se píše taky; a rovněž bezvýsledně, nikdo s tím nic neudělá a hůř, udělat nedokáže. A lid dál nakupuje v supermarketech, hledá talent a kupuje Blesk.

Napadají mě jen dvě dílčí útěchy: zaprvé je to pořád fungující systém. Přes všechna negativa je tu množství zpětnovazebných mechanismů, jeden brzdí druhého, brzdíme se navzájem, vyvarujeme se tak extrémů banánových republik. Zadruhé to tu koneckonců bylo vždycky, vždyť Feuchtwanger, Shakespeare či Kazatel nepíšou o ničem jiném. V upadlém světě to nejspíš ani jinak být nemůže. Což neznamená, že se s tím máme smířit.

Přesto tu stabilita nebude navěky. Četli jste sborník Něco překrásného se končí? Ke složitému systému patří možnost kolapsu jako jeho neoddělitelná součást. V určitém okamžiku se domeček z karet zhroutí, stačí, aby pnutí dosáhlo určité hranice a pak už jediný kaz odstartuje řetězovou reakci. Zaděláno na to máme. Koneckonců, corruptio znamená narušení, trhlinu, rozklad.

Žijeme na Západě, ten znamenal od počátku večer, soumrak, úpadek, předzvěst konce, sestup do podsvětí. Dnešní Evropa vzešla na troskách říše západořímské a její dědictví si nese s sebou. To by nemuselo vadit - pokud o tom víme. Každopádně mají-li říše svoje denní či roční cykly, ta naše civilizace zažívá svůj večer či podzim.

Zažil jsem to dnes cestou do města: odmyslel jsem si na chvíli předjaří a uviděl jsem podzim: tráva zahnědlá a bez života. Holé kostry stromů. Prach na cestách. Rachot po kolejích. Nic, vůbec nic se tu od listopadu nezměnilo. A to matné slunce na východě zapadalo. Kdo nám zaručí, že přijde jaro?

Inu, cesta tu je; neméně tradiční, neméně západní. Dnešní a předjarní. Pytlovina, popel, voda, chléb, možná i poutnická hůl. Skončím dvěma citáty z Chestertona:  

"Řekli mi, že se musím obléknout do maškarních šatů; a tak jsem se oblékl do jediného roucha, které jest podle mého názoru vhodné pro člověka, který zdědil postavení gentlemana a který přece neztratil úplně pocit, že jím jest. ... Roucho z režného plátna," pravil. (Muž, jenž věděl příliš mnoho, Rozmach 1926, s. 110)  

"Kristus sestoupil do pekla, Satan do něho padl. ... Jeden z nich si přál vystoupit vzhůru a spadl dolů; druhý chtěl sestoupit dolů a vystoupil vzhůru." (Koule a kříž, Pražská akciová tiskárna 1923, s. 165)

P.S.: Kdyby to někdo chtěl vnímat tak, že jsem politicky orientován (ha, Orient!) protizápadně a provýchodně, tak je zcela vedle.

P.P.S.: A kdyby někdo řekl, že je můj recept poněkud zastaralý a nepraktický, otáži se zdvořile, zda má po ruce něco lepšího.