Před usnutím
Začalo Triduum, liturgie neohraničená trváním mše, neuzavřená mezi kostelní zdi. Začaly obřady prožívané všemi smysly; zrak se obrací dovnitř, ale sluch nepřeslechne loučící se zvony a jejich obrat ve strohý klapot řehtačky. Vůně kadidla prostupuje naši mysl; přebývá Bůh v dýmu? A konečně, jaká je to chuť, kterou se účastníme Poslední večeře?
Obřad mytí nohou: proč právě nohy mají být umyty? Jsme poutníky na konci cesty nebo se na cestu právě vydáváme? Izraelité prošli suchou nohou, proč jsou naše nohy máčeny? Jsou-li i nohy umyty, máme ještě svou Achillovu patu? Jen jeden, ten který hned následně paty zvedl.
Za noci vstupujeme mezi kmeny stromů. Z rajské zahrady jsme vyhnáni, v (jiné) zahradě cesta končí. A člověk už je zase sám. Je hříchem v tu chvíli spočinout? Učedníci usnuli, ne lhostejností, ale zármutkem. I mě přemáhá spánek, stromy se košatí v mé mysli. Getsemany v nás.
Jen jeden z dvanácti v tu chvíli bděl. Zástup, který Jidáš přivedl, určitě ospalý nebyl. Ze zahrady nevedla cesta; až do chvíle, kdy z ní lidé vyvedli Boha.
Žádné komentáře:
Okomentovat