Půlnoční ohlédnutí/výhled
Protože mám pocit, že současná doba je poněkud přelomová, zeptal jsem se při ohňostroji (za oknem, tam v údolí) Tarotu, co si o době minulé a budoucí myslí(m).
Poznámka metodická: "vyložení" chápu jako jednu z možných explikací situace; ptám se světa, co se děje - a dostávám své otázky nazpět; sám si odpovídám.
Myslím při tom na svoje dílo, na svoji krajinu, na celý svůj svět.
Okolnosti: domácí likér od bratra, plačící Markétka vytržená ze spánku, telefonát od rozjařené studentské společnosti (dělám jim třídního).
Rozložení:
absolutní minulost - VIII Spravedlnost
relativní (blízká) minulost - X Kolo štěstěny
přítomnost - XIII Smrt
relativní (blízká) budoucnost - VI Zamilovaný
absolutní budoucnost - II Papežka
Pokus o výklad:
Situace, v níž jsme, nastala poprávu, ne-li zákonitě. Bylo tak souzeno? Podle jakého úradku? (Kdysi, když jsem začal psát Jabloděj, zahájil jsem taky Spravedlností - tehdy jsem ji převrátil v nespravedlnost - narušení řádu, které zakládá příběh.)
Přitom cesta, kterou jsme se dostali ke dnešku, nijak zákonitá nebyla: ve víru náhod se mohlo stát ledacos, taky se ledacos stalo a ledacos nestalo.
Teď jsme v koncích. Dosavadní tendence jsou rázně přetínány. Kolapsy jsou tu. Jaký převozník nás převeze, když cesta skončila?
Dál to jde jen cestou-necestou lásky. V pohledu obráceném dovnitř, v čekání na zásah do srdce. Která to bude? Jedna ze dvou? Nebo i obě?
Cíl je zahalen tajemstvím. Nebo jinak: cílem je skrytost sama. Zbyla jediná; a ta mlčí. - Takže budoucnost zahalená v mlze? Vozila nás sfinga na kolotoči, jen aby se na závěr sama zjevila?
Ale ne. Kdo půjde cestou Zamilovaného, pochopí.
Žádné komentáře:
Okomentovat